Doteky kultury

V duši a na tváři úsměv, nohy sedřené do krve

Nenašel by se asi člověk, který by nevěděl, co je to balet, i když informace, že balet jako samostatný žánr se začal formovat v renesanci, bude pro mnohé nová. Balet je syntetické uměni, spojující složky taneční, hudební, dramatické a výtvarné, dočteme se v naučném slovníku. Doba největší slávy křehkých tanečnic v nadýchaných sukních tančících na špičkách už dávno pominula s romantismem 19. stol., ale klasický balet zůstává jakousi základnou.
Soukromá taneční konzervatoř byla založena v roce 1993 a současně byla zařazena do sítě škol Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. Jedná se o osmiletou střední uměleckou školu se shodným rozsahem všeobecně vzdělávacích předmětů jako má gymnázium a s odbornými předměty, jimiž jsou tanec klasický, moderní a lidový, klavír, herecká výchova, taneční gymnastika, později tanec s partnerem, koncertní a scénická praxe. Studenti končí maturitním absolutoriem. Veliký důraz také klade ředitelka školy Jitka Tázlarová na výchovu morální a citovou, na kázeň a vzájemnou úctu studentů.
Soukromá taneční konzervatoř začínala úplně od nuly. Neměla, na rozdíl od státních zařízení tohoto typu vybavení (baletizoly - to je podlahová krytina, na níž se tančí, tyče, zrcadla, zvukovou a videotechniku), také finančního normativu od MŠMT je soukromým organizacím určeno pouze určité procento, zbytek platí rodiče. Nadstandard výuky spočívá v individuální péči o každého žáka, jichž je v současné době celkem 62 v šesti ročnících a přicházejí v 11 letech na základě přijímacích a talentových zkoušek.
Výuka studenta taneční konzervatoře zahrnuje tedy předměty všeobecně vzdělávací a předměty odborné v teorii i praxi. Snahou školy je veřejné vystupování a při již tak náročném rozvrhu jsou nezbytné i sobotní a někdy i nedělní zkoušky, aby se sladila choreografie, vše nastudovalo se všemi ročníky, nechaly se ušít kostýmy a nazkoušelo v nich. Děti musí podat výkon, proto intenzivně cvičit a někdy se stane, že si odřou prsty u nohou. Zbývá-li do představení 14 dní, mohou si sundat špičky" (baletní střevíce pro tanec na špičkách, měkké střevíce se jmenují "piškoty"), ale těsně před představením to nejde.
A tanečnici musí tančit tak, aby nikdo nepoznal, že jim z nohou teče krev. I v tom spočívá hodnota výchovy profesionálního umělce k obrovské píli a pokoře. Umělec pořád něco rozdává za cenu veliké dřiny a nemluví o tom, ani nedává bolest a únavu najevo.
Paní Tázlarová založila baletní konzervatoř i proto, že cítila potřebu předat dál na profesionální úrovni své zkušenosti. Po ukončení aktivní kariéry na jevišti vystudovala taneční pedagogiku na Akademii múzických umění. Říká, že pokud někdo dostal do vínku dar v podobě dispozic a nadání, dostal něco navíc, něco od Boha a je povinen být velmi pracovitý, aby tento dar předal dál. K tomu patří i čestnost, úcta k druhému člověku, pokora a slušnost.
Umělci mají být nositeli lidskosti, musí jít příkladem a musí na události kolem sebe reagovat tím, co umí. Proto pořádá benefiční koncerty, jejichž výtěžky věnuje na humanitární účely. Touto ušlechtilou činností, která je však hluboce prodělečná a vyčerpává všechny fyzicky i psychicky, se dostává škola do úplné jiné a naprosto výjimečné dimenze. "V letošním školním roce navíc probíhá cyklus seminářů "Dílna mladé demokracie", a to nejen pro studenty, ale zejména pro širokou obec lidí. V tomto směru byl Impuls 99 jediný, kdo korespondoval s naší představou", zdůrazňuje Jitka Tázlarová.
Škola sídlí v Gröbovce, v krásné vile shlížející do údolí Botiče mezi Nuslemi a Vršovicemi, kterou postavil významný architekt Antonín Barvitius na začátku osmdesátých let 19. století. Svažitý terén kolem vily byl upraven do teras, grott, schodišť a vodotrysků ve stylu italských renesančních zahrad a dokonce zde dodnes přežívá malý vinohrad. Na začátku dvacátého století vilu obývala vnučka Františka Josefa I. Alžběta. Od roku 1953 sloužila dětem a je tomu tak dodnes. Majitelem je Magistrát hlavního města Prahy, Městská část Prahy 2 ji má ve správě. A právě zde je bolavé místo této profesionální taneční školy. Budova totiž potřebuje opravu, stejně tak krásný park (dnešní Havlíčkovy sady), který ji obklopuje. Proto Městská část Praha 2 hledá solventního investora, který by do projektu vložil cca 200 milionů korun. Tuto zmíněnou sumu samozřejmě nelze hledat u soukromé školy. Paní Tázlarová však za svou baletní konzervatoř bojuje, chce zachovat budovu pro děti a pro uměni, pro výchovu k estetice a krásnu všeobecně. Vždyť např. terasa se přímo nabízí k letním hudebním podvečerům. Souběžně s provozem školy by měla ve vile vznikat česká kultura, měly by zde fungovat výukové programy směřující k uměleckým profesím.
Najde-li se však investor, který by vzal křehkou krásu snoubící se se silou ducha pod svá ochranná křídla, toť zatím otázkou. Zatím všechnu tíhu běžného života školy, přípravy veřejných vystoupení, starosti o zázemí školy v budoucnu apod. nese na svých bedrech ředitelka školy Jitka Tázlarová společně se svou dcerou Jitkou, která je také profesionální tanečnicí v současné době studuje taneční pedagogiku na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze.
Na začátku nového století bychom my všichni měli podpořit i projekty, které nejsou ryze ekonomické, ale které nám zprostředkovávají krásno a duchovno.


Marina Hužvárová