V tanečním školství pracuji více než třicet let, takže mohu zasvěceně hovořit o tom, jaký to byl neustálý tvrdý boj a možnost zvýšení vzdělanosti a profesionality budoucích tanečních umělců.
V roce 1990 jsme s radostí sledovali, jak se nadaným dětem otevírá stále více možností studia tohoto uměleckého oboru. Kromě státní konzervatoře, která nemůže přijmout všechny nadané zájemce, byly zřízeny i konzervatoře soukromé. Jedna z nich byla umístěna v Praze 2, Havlíčkových sadech, v ideálním prostředí, jaké by si zasloužily všechny taneční konzervatoře, protože fyzické a psychické zatížení studentů je obrovské. Ve škole tráví prakticky celý den a tak prostředí má na jejich studium velký vliv.
Gröbova vila je ideálním stánkem umění a možnost cvičit a tančit při otevřených oknech do zeleně parku je přímo zázrakem. Chci věřit, že ekonomické důvody nevyhrají ve střetu s kulturním bohatstvím.
Člověk má spoustu síly bojovat třeba celý život, o to, aby byl svět lepší, a aby to naše děti měly v životě snazší než my.
Nic není smutnější než udělat nějaký krok zpátky, při němž nás nikdo není schopen přesvědčit, že je to k dobru těchto našich dětí.

Markéta Kytýřová
V Praze 2.12.2000