Je oprava výhodná? Jak pro koho


Moritz Gröbe byl bohatý člověk. Na Královských Vinohradech si koupil rozsáhlý pozemek a v letech 1871-1888 na něm nechal podle návrhu Antonína Barvitia a Josefa Schulze poslavit honosnou novorenesanční vilu obklopenou rozsáhlou zahradou. Jeho dědicové pak celý areál v roce 1905 prodali vinohradské obci. Od té doby jsou Havlíčkovy sady neboli Gröbovka jednou z nejhezčích a nejoblíbenějších veřejných zahrad v Praze. Bohužel není v dobrém stavu. , Grotta je zdevastovaná, z viničního pavilonu zbývá ruina, terasy s architektonizovanými opěrnými zdmi se rozpadají. Na stavbách, vegetaci i technické infrastruktuře je vidět dlouholeté zanedbávání.
proměny
Vila byla za války poškozena bombardováním. Obnovy se dočkala začátkem padesátých let, kdy ji architekt Pavel Smetana upravil na Dům pionýrů a mládeže. Po roce 1989 zůstala několik let prázdná.. Nyní ji má zčásti pronajatu Soukromá taneční konzervatoř, což je osmiletá střední umělecká škola, která kombinuje všeobecné vzdělání s odbornými předměty, jako jsou tanec, klavír a herecká výchova.
Městská část Praha 2, která je správcem Havlíčkových sadů, vyhlásila koncem loňského roku obchodní veřejnou soutěž na uchazeče, který by si areál pronajal, provozoval a na vlastní účet rekonstruoval. Jediným účastníkem se stala nadace založená americkými advokáty, která chce v Praze založit centrum dalšího vzdělávání středoevropských právníků. Za dlouhodobý pronájem slibuje poměrně vysokou investici. Radnice Prahy 2je tomu nakloněna. Pronájem části areálu považuje za schůdné řešení. Konzervatoři hrozí vyhazov. Škola si již vybudovala tradici a jméno, prostředí jí vyhovuje, odejít nechce. Nejen rodiče dětí, ale i mnoho známých umělců se podepsalo pod protestní petici.
Na prvý pohled by se mohlo říci škola proti škole, veřejný zájem proti veřejném zájmu, zastupitelstvo dělá, co může, aby zachránilo cennou památku, těžko ozhodnout, co je lepší. Při hlubším`zamyšlení s však věc bude jevit v trochu jiném světle.
Žádný park není výdělečný. I v případech, kdy se vybírá vstupné, výnos obvykle nepokryje ani režii. Totéž lze říci o kultuře a školství. Pronájem, jehož cílem je snaha získat co nejvíce prostředků, nemá nic společného s dobročinností. Klient si koupí právo využívat areál pro sebe způsobem, který mu vrátí vložené investice. Prodává se tedy část funkce, která činí z Gröbovky areál sloužící veřejnosti. Obnova a údržba zahrady z veřejných prostředků je v zájmu občanů. Kdyby se městská část snažila sdružit prostředky a ke své vlastní investici hledala sponzory, obracela se s žádostí o pomoc na hlavní město Prahu, které je vlastníkem, a žádala příspěvek od státu, protože jde o významnou kulturní památku, činila by dobře. Vypsání soutěž na pronájem parku s podtitulkem "investiční příležitost" je však ze strany obce hanebnost nejvyššího řádu.
Sporný je i zvažovaný závazek investovat do rekonstrukce stanovenou částku. Město tímto způsobem již jednou šeredně naletělo. Připomeňme Colloredo-Mansfeldský palác číslo popisné 189/I v Karlově ulici na Starém Městě. Magistrát jej pronajal za korunu ročně s tím, že objekt bude sloužit kultuře a nájemce jej na vlastní náklad opraví. Výsledek? Chátrající památka, kultura ve formě výstavy mučicích nástrojů a magistrátní právníci marně se snažící vypovědět nevýhodnou smlouvu. Druhý problém je v tom, že pod pojem "rekonstrukce" se toho vejde poměrně dost. Je rozdíl mezi opravou a přestavbou. Konzervatoři současná dispozice vily plně vyhovuje. To je mimochodem jeden z důvodů, proč by nebylo od věci, aby zůstala. Staveb vybavených sály sice intimními, ale zároveň přiměřeně velikými a dostatečně vysokými, aby se v nich dalo baletit, není tak mnoho, a náhradní objekt by se tudíž sháněl obtížně. V souvislosti s nadací právníků se již vyskytly v tisku informace typu, že podzemní garáže se jeví jako nezbytné. To by mohlo skončit také tak, že jako protihodnotu za dlouhodobé užívání atraktivní budovy si nájemce pod vilou postaví podzemní garáže. Peníze nechme stranou. Vjezd aut do parku, stavba podzemních garáží nebo razantní přestavby pro nový účel nejenže nejsou nezbytné, ale něco takového je v principu nepřijatelné. Bylo by neodpustitelné, kdyby nájemní smlouva poskytla případnému investorovi záminku takové věci navrhovat, nebo dokonce prosazovat.
Obec Platí běžný provoz parku a přispěla na obnovu vinice. To je všechno. Každý rok se mohlo opravit alespoň něco. Neudělalo se nic.
Není studie, není projekt, neshánějí se peníze. Místo toho městská část hledá, komu by areál pronajala a bez ohledu na následky se tak zbavila práce, starostí a odpovědnosti. Co bude se zbytkem areálu, až se pronajme Gröbeho vila a Landhauska? Kdo opraví grottu a terasy? Kdo se pustí do obnovy vegetace? Představa o celku chybí. Toto zastupitelstvo řekne, že udělalo dost, když propachtovalo, co mohlo. Příští pak zkonstatuje, že za chyby předchůdců nemůže.


MILOŠ SOLAŘ
Autor je spolupracovník redakce
6.2.2001 MLADÁ FRONTA DNES